Do letošních letních Tater se nás sešlo celých patnáct kusů.

Třináct tatrobijců se večer posilňuje zlatavým mokem v pražské nádražce a spřádá plány na následující tři dny, co je čekají na Popradském plese. Před desátou večerní se soukají do lůžkového vagónu. Rozebírají kupé a stejně jak se rozjíždí vlak, tak se rozjíždí i zábava. Kytara, piva, ženy a zpěv vesele znějí  tatranským expresem, kdejaký pocestný by se za dob našich otců přidal….

Po lehké slovní konfrontaci s růžovým stevardem se přidávají dva braťa sekuriťáci, leč zpívat si nechtějí! No což spievánky na dobrů noc budou jindy, udobřujeme si je a nakonec mají i pochopení. Růžový stevard nakonec taky zjihne a dává nám pár vychlazených Plzniček na dobrou noc.

Probuzení je rychlý a zběsilý máme asi minutu na to se vyhrabat z vlaku, zázračně to dáváme až na Zdobiho, který pokračuje směr Košice :). Naštěstí se ve Spišské Nové Vsi vyhrabe z vlaku a chytá rovnou vlak zpět do Popradu, kde příběh nekončí. Na perónu při čekání na električku spánek vítězí a popradské nádraží si bere Zdobiho do svého temného hávu. Zázrakem přežil bez úhony, chytá další električku a valí za námi.

Mezitím na Popradském přebalujem a většina z nás mizí do stěn. Zbytek objevuje krásu raňajek a nehodlá se vzdát ani jedné dobroty co nabízí, především dvou flašek proseca:)

Rozprcháme se do všech směrů Adam, Míša na Volovku, Boban, Romča, Petr, Čenda, Vlaďka na Žabího koně, Radim, Mlejnis do Galerie Ostrvy, Majkrob, Aneta to berou přes Galerku na Ihlu v Ostrvě, kam ze sedla pod Ostrvou dochází i Špageta se ztraceným Zdobim, kteří k sobě přibírají starého braťa Pavola, kterému půjčují cajk aby s nimi mohl také zdolat Ihlu – pěkné gesto od nich.

K večeři se všichni ve zdraví scházíme, zapijíme příjezd koreňem horca, pokecáme, pobékáme a všichni dosti znavení se neobvykle brzo odebíráme na naše dva pokoje. Noc jak z pohádky, kde lišky dávají dobrou noc a to doslova. Míšu v noci probudí šustění a černý stín zdrhá otevřenýma dveřma na balkón, v polospánku slyším jak říka něco o kočče usínám…. zase se probouzím tentokrát Míša svítí a ječí, že na ní ležela liška! Zavíráme dveře na balkón a do rána je klid. Mrcha jedna nejen že se přišla vyspat do peřin, ale sežrala mi dvě housky i s alobalem.

Ráno už kolem 6té vyráží Adam, Míša, Mlejnis na Velký Ganok a Špageta, Zdobi na Žabího koně. Zbytek vstává později a užívá raňajky co to jde, tentokrát proseco teče pomálu. Petr, Čenda, Vlaďka vyráží na Dračí hřebínek, Boban, Romča, Aneta, Radim, Majkrob na Volovku. Odpoledne dorazí i Tomáš s Lindou, který se zasekali na polské dálnici tak dávají aspoň pár délek do Žabího sedla.

Chodník směr Rysy total zajebaný cepri

Ceper Obyčajný – je to tvor, ktorý má vyhranene negatívny vzťah k horolezcom. Vyskytuje sa pomerne husto a výzorom je pravým opakom horolezca tatranského. Drží sa značkovaných chodnikov, ktoré smerom dolu úspešně skracuje. Vyskytuje sa ve stádách a pohybuje sa v zástupe. Len čo vybočí zo stáda a chodníku, zabija sa, zraňuje alebo volá o pomoc. …Ivan Bajo-Smiech na laně.

Nástup pod stěnu se tím mění v peklo a boj loket na loket, ale zvládáme to bez ujmy.

Večer máme celou saunu a výřivku pro sebe tak užíváme jak můžem. Po sauně se konečně potkáváme s Tomášem a Lindou, kteří naštěstí nikam nemusí a mají azyl u nás na pokoji. Večírek se rozjíždí a po vyprávění o návštěvě lišky v noci, ze Špagety vypadne, že u nich na pokoji taky byla a že se ho přes deku snažila kousnout, jen to ráno nikomu neříkal bo si myslel, že mu nikdo neuvěří a měl ňákou haluz :). Několikrát nám

zakazují hrát na kytaru to že přes všechno klábosení (které prej nevadí), není kytara slyšet ani na druhé straně stolu, nebere recepční jako argument. Postupně odpadáváme jen Mlejnis a Zdobi drží asi do třetí ranní.

Nedělní ráno je ve znamení raňajek a odpočinku. Přichází dost silný déšť. Jediný Adam vyráží během na Koprovský štít a dává to tam a zpět za neskutečnou 1h 50min. Později se rozhoupou i holky s Mlejnisem a dojdou až na Hincovo pleso.

Část jde na Štrbské pleso část zůstává a jde přímo přes Popradské električkou do Popradu do Plzeňky, kde se setkáváme a čekáme na vlak.

Tatry nezklamaly i přes pár negativních chvil, které se nakonec proměnily v nezapomenutelné zážitky to zase stálo za to. Všichni drtili na limitech svých možností nikdo se uplně nevezl a snažil se zapojit jak při lezení tak v kultůrní části. Velké díky Adamovi za zařízení týhle čupr akce, na kterou se jen tak nezapomíná.

Hore Zdar kamarádi zase v zimě.

Radim