Rakousko 2008

Vyrazily jsme s Janou do Rakouska. Jely jsme do oblasti Gosaukam. Dorazily jsme na chatu Hofpürglhütte v jejímž okolí jsme pak další tři dny lezly. Měly jsme krásný počasí.

28. 08.

Ráno jsme vstaly a vyrazily jsme na Niederes Grosswandeck, na cestu Diran 7+. Byly docela mraky a tak jsme celkem bloudily, moc jsme toho totiž neviděly. Nakonec jsme to ale našly:) Když jsme nastoupily do stěny začalo svítit slunce, tak jsme měly radost. Cesta byla nádherná, dobře odjištěná (nejty) občas až přejištěná, ale to nám zas tak nevadilo:) V lezení jsme se zase střídaly. Jana lezla zase plotny a já to ostatní. Nejtěžší délka byla za 7+, to byla docela bitva, ale vylezla sem to dokonce bez sezení...tak sem měla děsnou radost:)) Bylo to krásný lezení!!!

30. 08.

Dneska jsme vyrazily na Eisgrubenturm na cestu ,,Duanaweda“ 8 (7- A0). Cestou tam jsme opět zabloudily a dostaly jsme se na vrchol Steigelkogel. Ve 12h jsme se konečně dostaly pod nástup. Bylo to v severní stěně, lišejníky, zima a občas voda, ale taky nejty, takže to nebylo vůbec špatný:))) Klíčové místo bylo v převise, zkoušela jsem to přelézt volně, ale bylo to mokrý, lámavý a pode mnou na štandu seděla Jana, takže jsem se rozhodla zachovat jističe v celku a přehákovala jsem to....volně bych to asi stejně nepřelezla. Tahle cesta byla úplně jiná než ta předtím, ale líbila se mi možná ještě víc, bylo tam totiž všechno možný lezení:)) Když jsme lezly tak nám drkotaly zuby, ale i tak to stálo za to. Ve vedení jsme se už tentokrát skoro nestřídaly, Jana se tam necítila ve své kůži. Slanění nebylo nic moc, furt se nám někde zasekávalo lano nebo se na něm dělaly děsný uzle. Na chatu jsme došly až za úplný tmy. Byly jsme úplně hotový, ale bylo to nádherný. Usnuly jsme jako mimina:)

01. 09.

Jsme přejely do Dolomit pod Tre Cime. Hrozně jsem se na to těšila, to byl vlastně hlavní cíl našeho výletu, ale bohužel tam byla děsná bouřka. Od místních borců jsem zjistila, že takhle má být ještě dalších 4 -5 dní. Takže jsme druhý den obešly věže, shodly jsme se na tom, že je to nádhera, ale zároveň nesmysl někam v tomhle vyrážet a odjely jsme zpátky do Rakouska do Wilder Kaiseru.

03. 09.

Dorazily jsme na chatu Stripsenjochhaus. Ani tady ale nebylo moc hezky. Občas pršelo a foukal docela vítr. Tak jsme sešly pod chatu a tam jsem lezly takový kratší cesty. Večer jsme se tam skamarádily s Mannim, Stefanem, Tomem a Julianem, se kterýma jsme tam pak další dva dny lezly.

04. 09.

Dneska nebylo počasí opět nic moc a tak jsme trávili den zase pod chatou tentokrát už s klukama. Bylo to dobrý. Večer jsme se pak domluvili na cestu na Fleischbank. Neměly jsme totiž průvodce a tak nám půjčili náčrtek. Nakonec jsme ji ale lezli stejně všichni společně.

05. 09.

Ráno jsme se všichni sešli pod nástupem. Lezli jsem cestu ,,Via classica“ 5 na Fleischbank. Byla lehká, ale děsně pěkná, hrozně mě to bavilo, akorát, že se mi nechtělo moc se střídat. Janě to naštěstí nevadilo, tak to bylo dobrý:) Jinak bych ji samozřejmě nechala ať si taky zaleze... Cesta byla docela dlouhá občas jsme potkaly i nejty. Byla jsem ráda, že tam s námi byli kluci, protože najít vrchol a trefit správný sestup nebylo vůbec jednoduchý. Byl to krásný den. Když jsme se pak dole loučili bylo mi dost smutno, ale co se dá dělat...třeba se ještě někdy potkáme:) Vytáhly jsme batohy z křoví a mastily dolu na parkoviště k autu. Měli jsme hrozný hlad a tak jsme šli na večeři do blízké hospody, to bylo něco jiného než pořád těstoviny:)) Večer jsme pak sledovaly hvězdy a pily švestkovici. Hrozně jsem si přála aby tenhle výlet ještě nekončil, ale bohužel to jinak nešlo....Bylo to krásný, tak snad brzy zase někam vyrazíme:)