14. 10. 2006 jsme s Janou zase vyrazily do Skaláku, kam jinam, když je takový sucho:) Chtěla jsem se nějak dostat na Taktovku, protože jsem tam ještě nebyla, nakonec jsme zvolila Chlumovu cestu. Byl to docela děs. Měla jsem docela podlomený morál, protože před pár dny jsem byla na pravým v Labáku zase s jinou kamarádkou, kde jsme lezly Klenbu na Klášter. Kterou nám doporučili kluci co tam s námi byli. Není to nic těžkého, jenže to bylo po docela vydatných deštích. Skála byla celkově suchá, jenže dolezová širočina bohužel ne, jištění daleko v traverzu a pode mnou byla plotna. Kdyby to bylo suchý, tak by to nebyl žádný problém, jenže tohle bylo doslova slizký. To bylo poprvé v životě co jsem volala dolů, aby to oběhli a zkusili mi hodit lano....jenže to trvalo děsně dlouho, věděla jsem, že to nestihnou....sebrala jsem poslední odvahu a už ani nevím jak, jsem to vylezla, málem mě trefilo...Petru asi taky, chudák...,ale nakonec to dobře dopadlo:)

Chlumovka byla asi kdysi nádherná cesta, ale dneska mi přišla neuvěřitelně oklouzaná a vůbec jsem se tam moc necítila. Byl to docela boj, hlavně od druhého kruhu, pak už to bylo lepší, jenže sem nějak ztratila směr a vlezla jsem do vedlejší cesty, vrátit se už nešlo....bylo to o něco těžší, ale nebylo to špatný až na to jištění...tak jsem zmobilizovala všechny síly a soustředila se na to abych neudělala nějakou blbost, děsně nerada totiž padám:(...nakonec jsem vylezla pod hlavičku, a co se nestalo, nenašla jsem poslední kruh, vůbec to nechápu, no tak jsem tam provázala nějaký hodiny a dala uzlík a vylezla jsem nahoru. Byl to zasloužený vrchol:) Když jsem pak dobírala Janu, tak jsem jí řekla ať se podívá po tom posledním kruhu, byl o metr vedle než jsem ho hledala, vůbec to nechápu kam se mi ztratil. Tahle cesta byla opravdu expedice skoro na celý odpoledne....strach jsem ale překonala a ostatní dny už se mi lezlo zase jako předtím:)

Lucka