V předvánoční době již dlouhá léta zkouším vypořádat se s různými resty. Většinou se mi to nepodaří, ale občas při tom přijdu na nějakou zajímavost.

   Letos jsem v šuplíku našel fotky z výšlapu na Ještěd, který jsem 30. srpna absolvoval s Haničkou Lamačovou. Původně jsme měli být tři, ale Kačka Kafková musela účast kvůli menšímu onemocnění vzdát. S Haničkou jsme na Ještěd poctivě vyšlápli pod lany, zdolali jsme bájného Krejčíka a pak jsme se přesunuli k Vířivým kamenům, kde jsem neodolal výzvě k výstupu na Matterhorm. Den se opravdu vydařil, i když z Ještědu jsme oba pospíchali na odpolední šichtu. Ale ta byla po ranní rozvičce zanedbatelným intermezzem v našem převážně sportovním životě.

  Vlevo Breithorn, vpravo Matterhorn

V převislé stěně Matterhornu jsem v roce 1971 udělal s Danou Juhasovou nádhernou cestu. Dnes tam jsou borháky a myslím, že i jiný "autor cesty"

Matterhorn jsem samozřejmě velice rád zdolal, jako vždy, když jdu okolo

Celá skupina skal, které se vždycky říkalo Němky, protože všechny vrcholy zlezli a podle alpských štítů pojmenovali liberečtí Němci. Za minulého režimu se skupina jmenovala Vrblíky a dnes jsou to Vířivé kameny. Snad je to již definitivní název...

Touto cestou jsem se na Krejčíka s Henrym sápal v zimě 1969-1970 v mrazu okolo -16 stupňů. A taky bez lana. Na sestup vzpomínám dodnes

Krásná žena a krásná skála. Co může být na světě hezčího??