Na sklonku zimy jsem se rozhodl alespoň na chvíli vrátit na její začátek, a tak přináším pár řádků o oddílovém výletu na Kopřivník a Stržový vrch. Výlet byl nejen předvánoční procházkou po milovaných Jizerkách, ale také vzpomínkovou akcí. Rozhodli jsme se totiž, že kromě jiných vyhledáme hlavně cesty, které vytvořil Standa Šilhán. Naši partu tvořili kamarádi a kamarádky od předškoláků po ctihodné kmety. Vyrazili jsme z parkoviště od Kozy a poctivě jsme navštívili počínaje Sněhulákem skoro všechny skály na Kopřivníku, protože mezi námi byli i kamarádi, kteří tuto oblast moc neznají. Dost dlouho jsme postáli pod Stržovou plotnou, kde má Standa také jednu cestu a kde jsme v létě poměrně intenzivně lezli. Tam jsme také potkali Honzu Klimečka s parťákem, kteří o chvíli později vyrazili na Kovadlinu. Chvíli jsme s nimi poklábosili, okomentovali jejich počínání a pak jsme se přesunuli pod Standovu nesmírně oblíbenou Uhlířovu čapku. Zde jsem zavzpomínal, že právě tady jsme se se Standou potkali poprvé. Hodně dlouho jsem tehdy poseděl pod Studenou hranou a byl jsem i přítomen diskusi, na jejímž konci bylo rozhodnutí cestu dodělat jindy pro pokročilou dobu a velmi těžký terén nad kruhem. Uhlířova čapka obecně je pro náš oddíl velice oblíbenou věží, na kterou již několikrát úspěšně vystoupal i Michal Tregler, který v současnosti kromě jiných cest bravurně zvládá kdysi obávanou Čihulovu cestu.

Náš pochod dále pokračoval do skal nad Čapkou, kde jsme chtěli navštívit zejména Panenku, na kterou Standa udělal cestu obtížnosti VIIb, která je dodnes pro svoji extrémní obtížnost pro běžné lezce naprosto nereálná a pro špičkové lezce je na hranici jejich možností. U Panenky jsme se také společně vyfotili, protože až tady se nám podařilo se nějak seskupit. Tady jsme se také rozdělili, když "mlaďoši" pokračovali dále na další skály Stržového vrchu a my ostatní jsme zvolili pobyt za kamny u Kozy. Za fotky k příspěvku děkuji našemu kamarádovi a mému lezeckému parťákovi Přemkovi Vávrovi, který je na poslední fotce s dcerami Amálkou a Eliškou, které se už také bravurně pohybují na stěně a v létě s námi zdolaly Střední věž na Suškách