První víkend po vánočních svátcích již tradičně patří druhé – sportovní – části Posledního slanění. Nejenže se pokoušíme shodit nežádoucí kila z požívání vánočních dobrot, ale hlavně se sejdeme s kamarády, poklábosíme a slaníme do nového roku. Akce se vždy koná na Trništi nedaleko Hašlerovy chaty, kam to máme všichni blízko, a kde se psala historie našeho oddílu.

   Jako vždy je sraz „hvězdicovitý,“ Někteří přijedou autem až pod Trniště, jiní jdou pěšky z Bedřichova, Pepa Yetti Hausmann s Maruškou pro dopravu zvolili kolo a klasici volí lezeckou tradici postupného dobývání Trniště. Já se hlásím ke klasikům, a tak jsem okolo poledne s Lenkou a dalšími zasedl do autobusu a vyrazili jsme do Janova. U hospody Na křižovatce již čekala oldřichovská sekce – Pavel Nechanický s vnučkami. Zasedli jsme do hospůdky a trochu jsme se posilnili před další cestou. Potom již následoval strmý výstup od kluziště na Hraničnou a na Trniště. Jestli bylo z počátku někomu zima, tak nahoře bylo vše naopak, teplo jsme měli na rozdávání. K mé velké radosti z různých směrů přicházely skupinky kamarádů od nemluvňat až po ty dříve narozené. Nakonec nás dorazilo dvacet sedm.

   Po přivítání a drobných přípitcích z placatic pronesl předseda zahajovací řeč, ve které především s radostí oznámil, že jsme se sešli všichni. V oddílu nikdo nechybí, naopak registrujeme přírůstky u Romči s Pavlem, u Janičky s Tomášem, u Krutských a časem jistě vyjde napovrch, že i u dalších kamarádů. Po zahájení jsme společně zapěli vánoční koledu, na kterou jsme díky Radkovi Rudolfovi navázali dříve nesmírně oblíbenou hymnou lezců Českého ráje, která nese příznačný název: „Tyhle Suché skály, Bože to je krása.“

   Potom již začali první kamarádi slaňovat do Nového roku a popravdě řečeno jsme slanění prakticky nikomu neodpustili. A také je pravdou, že se to líbilo všem, včetně úplných začátečníků. Než slanili poslední, tak již pod skálou díky tradičnímu obětavému hospodáři Pavlovi „Sedlákovi“ Jiráskovi plál oheň a čerstvý horský vzduch byl zanedlouho prosycen vůněmi všemožných dobrot. Dobrá nálada nás provázela až do doby, než jsme se s Trništěm museli rozloučit, protože nás čekala ještě jedna zajímavá akce. Přesunuli jsme se na Horskou službu do Bedřichova, kde nám kamarádi záchranáři předvedli zásady první pomoci a hlavně ukázali a půjčili k vyzkoušení prostředky, které zatím úplně dostupné běžně nejsou. Tedy oxymetr a defibrilátor. Pak jsme si ještě pomačkali Andulu (gumovou) a byl večer. Krásný a příjemný den byl za námi. Můžeme se těšit na jiné, jinde a jindy. Ale v této partě jsou společné akce báječné vždy.

Libor

Nádherné fotky Jardy Honse najdete na: 

http://jiskrajablonec.rajce.idnes.cz/Trniste_2015_-_posledni_slaneni_foto_Jarda_Hons