Na konec června či začátek července jsme naplánovali oddílový zájezd, a to do skal okolo vrchu Rač u Dubé. Vedoucí zájezdu byla samozřejmě Lucka Nováková, která má na oblast osobní vazbu (sympaťáka Luboše) a dokonce má v plánu se nedaleko usadit. Lucka vše poctivě nachystala a o prvním červencovém víkendu jsme vyrazili. Bohužel bylo drastické vedro (v nedaleké Tuhani padl rekord 38,6 stupně), ale Jiskru jen tak něco nezastaví. Parkovat se dá asi 1 km od skal, kde se ihned po příchodu prakticky vrátíte o 40 roků zpátky. Je tu několik LEGÁLNÍCH bivaků, kde si odložíte věci beze strachu, že vám je někdo ukradne, večer si i přes vedro rozděláte oheň a dokonce ve skalní trhlině uložíte potraviny, protože odtud doslova táhne zima a skalní průrva je dokonalou chladničkou. Bivakování a pohyb ve skalách vám prostě vyrazí dech. A to ještě nevíte, že o kus dál je studánka, která ovšem tentokrát mnoho osvěžení nabídnout nemohla. Lezení v oblasti má také svá specifika. Solivá skála a hlavně tvrdá klasifikace vyšroubují vaše odhodlání na maximum. Začínáme s Michalem na cestě za VII, což by pro nikoho z nás neměl být problém. Ale když se dopotácím na vršek za dobírající Luckou, tak dávám cestě minimálně "skaláckých" VIIb. Minimálně. Michal s Lubošem ovšem chytili slinu a přidávají nějaká písmenka. Oba mají na devítky, ale na místních VIIb si moc neoddechnou. Aby byla sestava výborných lezců kompletní, doráží také Bohouš Vyhnálek. Místní terén docela zná a i on se po místních cestách pohybuje s nejvyšším nasazením. Během dne nás doplnili fantastičtí mělničtí horolezci, kteří ihned působili dojmem, jako bychom se znali odedávna. Naše lezecká družstva se různě míchají a radost z lezení je o to větší. Po obědě se všichni soustřeďujeme pod skálou, jejíž údolní cesta má klasifikaci VIIc a pouze 5 přelezů. Michal a Luboš doslova bojují o každý metr a všichni vidíme, že toto céčko rozhodně céčkem není. Oba matadoři se střídají v pokusech a cesta nakonec pustí. Mám radost za kluky. V tomto vedru takový výstup svědčí o jejich kvalitách. Ale den se nachyluje a i my ostatní chceme ještě něco stihnout. Lucka nás zve na Račskou jehlu a já jí za toto rozhodnutí dodnes blahořečím. Račská jehla není příliš vysoká, ale je to fakt jehla.

Cesta vede po hraně, ostré jako žiletka. Jištění je řešeno tak, že jistič stojí na údolní straně a prvolezec leze na straně protilehlé. Když už je dost vysoko. přehodí lano přes nějakou vlnku na hraně. Cestu vyvádí Lucka a já ji jistím. Za chvíli dolézám za ní a chci se podívat do vrcholovky, která je ovšem z měděného plechu. Dodnes mě pálí prsty...Nakonec vše balíme a vracíme se do bivaku. Odjíždíme do nedaleké obce na koupaliště a nádherný den končíme luxusním plaváním v pískovně. U stánku večeříme a nakonec se vracíme do bivaku. Tam na nás čeká milé překvapení - dorazila Maruška s Yettim, a to je zárukou pikantních a peprných historek ze života tohoto charismatického kamaráda.

Pepa ovšem nejprve vyráží do skal, a tak chystáme oheň a ladíme kytaru.

Sedlák topí jako o Vánocích, ale objevují se buřty a další pochutiny, a tak jeho úsilí dává smysl. Zpíváme a klábosíme, ale okolo půlnoci musím z rodinných důvodů odjet. Trochu závidím těm, kdo zůstali, ale už teď je mi jasné, že tu nejsem naposledy. Chcete-li se cítit volní jako ptáci uprostřed skal, které vám nedají nic zadarmo, tak příště na Rač vyrazte s námi