nejsem politik, a proto na vás myslím pořád, nejen před volbou předsedy, ale i po ní. Zvlášť na vás a vaše nejbližší myslím teď, když se na nás zřejmě příroda nahněvala a rozhodla se ukázat, kdo je na naší krásné planetě pánem. Věřím, že jako správní a zocelení členové "prestižní" Jiskry s jiskrou v oku odoláváte nejen všem nemocem, ale i ponuré náladě v době, kdy se na nás už dlouhou řadu dní směje sluníčko a nejlepší by bylo vyrazit do skal. Vám, kteří denně z pozice svého povolání riskujete setkání nejen se zákeřným virem, ale i s hloupými a nezodpovědnými lidmi, držím palce nejvíce a věřte, že si vás nesmírně vážím. Děkuji vám i jménem těch, kteří vám přímo poděkovat nedokáží nebo nemohou.

Osobně se necítím být nějak ohroženým druhem, i když jako senior jsem často terčem nejapných narážek nejen od pseudonovinářů, ale i od lidí, kteří se v době míru tváří společensky a dokonce přátelsky. Nadále platím zaměstnance, i když mně mí zákazníci platit přestávají, takže možná na konci karantény budu zase chudý, jako jsem už mnohokrát v životě býval.. Jsem optimista a těším se do skal. Shodil jsem 6 kilogramů a nemám se komu pochlubit, nemůžu nebo spíše nechci se zatím utkávat se stěnami, které pro mě jsou celoživotní výzvou.  

Zažívám i něco, co jsem si v životě moc přál, ale samozřejmě za úplně jiných okolností. Byl jsem v Liberci pro roušky svých zaměstnanců a hned před garáží jsem narazil na jiný svět, který se tak moc podobal světu za mého mládí. Tu a tam chodec, nikdo mi neparkuje před vjezdem, nikdo nehouká, nemusím uklízet vajgly před domem a jen na cestě do Liberce jsem potkal nějakého trotla, který se v duchu moderní doby pokoušel předjet mého tříválcového Drakouše. Na chvíli jsem se vrátil do 21. století a v nejužším místě jsem mu to nandal, ale i to bylo retro - býval jsem motocyklovým závodníkem. V Liberci parkoviště bez poplatků, v tramvaji 3 lidé a u Obchodní banky pusto a prázdno, jako v době, kdy zde sídlil Okresní výbor KSČ. Celkově okolí Rybníčku působilo ospalým dojmem jako býval Liberec o víkendu po ránu, když jsem spěchal na vlak do Skaláku s odjezdem v 7,07 hodin. Užil jsem si tyto chvíle a nesobecky jsem si zase vzpomněl na vás. Takovou idylku si sice jistě zasloužíte, ale ne za takovou cenu.

Mějte se krásně, přátelé. Nezapomeňte, že být dobrým sportovcem je hezké, ale být dobrým člověkem je ještě hezčí. Přeji vám i vašim rodinám, aby nejen současná nedobrá doba brzy pominula, ale aby se nám podařilo se z ní rychle vzpamatovat a hlavně aby se z ní celý svět poučil (to poučení zní naivně, ale jsem optimista). Držte se, pomáhejte slabším a potřebným a občas si dejte panáka na lepší časy.

 

Libor

 

 

Foto: Adam Zeman