Na samém sklonku zimy jsme se se Standou Drongem rozhodli vyrazit na Jizeru. Navíc jsme chtěli ještě na poslední chvíli procvičit skialpy.

Vyrážíme po práci, a tak trochu ceprovsky dojíždíme až na Smědavu autem. Na Smědavě nás čeká Frenky a také opravdu silný vítr. Ten při chůzi na Knejpu ještě výrazně sílí. Potkáváme pár běžců, kteří jsou parádně ztuhlí a prokazatelně se těší do tepla chaty na Smědavě.

Na Knejpě konečně odbočujeme do volného terénu a stoupáme na Jizeru, kam dorážíme svižným tempem poměrně brzy.

Zde dosahuje vichřice opravdu maxima. Všude je sníh větrem tak udusaný, že připomíná tvrdou umělou hmotu. Při focení se musíme držet zábradlí, abychom neskončili někde pod kopcem. Za 50 let, kdy se pohybuji po Jizerkách, jsem takové podmínky zažil pouze párkrát.

Chvíli se kocháme pohledy na Souš, na sjezdovky na Špičáku a směrem k Ještědu a raději sestupujeme. Mám v plánu zkontrolovat chatu HS, která je však také celá oplácaná sněhem. Proto se rozhoduji, že ji prohlédnu zvenku a ani se nepokusím rozehřát zámky, abychom se dostali dovnitř. Nakonec tam by se také dlouho vydržet nedalo, protože komín je nepoužitelný a my si prostě nezatopíme. Zátka na komínu hovoří za vše. Za normálních okolností by ji snad asi ani nešlo takto vyrobit.

  Takže místo zabydlení v chatě volím pouze fotku zátky na komínu a s Jizerou se pomalu loučíme. Sundáváme stoupací pásy z lyží a frčíme dolů. Cestou u bunkru konstatujeme, že zde je takřka "bezvětří," i když fouká pořádně. Na parkovišti se ještě loučím s dlouholetým kamarádem Frenkym, který má dnes kšeft hlavně z návštěvníků hospody. Lyžařů je pomálu. Za chvíli auto začíná topit a nám je hej. Končí sice větrný, ale nádherný výlet. A tím také pro nás končí zima 2014/2015. Nebyla zase tak špatnáPříští články budou už o lezení...