V sobotu posledního prosincového víkendu loňského roku proběhlo tradiční poslední slanění Jiskry na Trništi. Jak už to bývá, ti co slibovali že dorazí nepřišli, ale zase někteří jiní co říkali že určitě nepřijdou dorazili. Sešli jsme se tedy v poměrně slušném počtu třiadvaceti lidí.

S Katy Tichákovou, Táňou Jandíkovou a Péťou Krulichem vyrážíme autobusem z Jablonce do Janova, kde příjemně posedíme v restauraci penzionu Na Rozcestí. Pohled z okna vytopeného lokálu na deštivou oblevu zahalenou v mlze zrovna neláká k výletům, přesto se po doplnění tekutin neohroženě vydáváme kopcem na Trniště.

Někteří kamarádi již se zde hřejí u ohně v režii oddílového pyromana Pavla Jiráska, další přicházejí z opačné strany přímo na vyhlídku. Všichni se scházíme na vršku a jeden po druhém si užíváme posledního slanění ve starém roce.

Jak si tak pomalu sjíždím za mírného mrholení po laně dolů, přemýšlím o teplém, sluncem prozářeném Skaláku a ve vzpomínkách si promítám některé z mnoha nezapomenutelných zážitků s kamarády ve skalách.

Scházíme se opět u ohně, kde v příjemné atmosféře opékáme buřty a hřejeme si zmrzlé prsty.

Nová posila Jiskry a zároveň nastávající maminka Klárka, od října již Bobková si lebedí v houpací síti. Některé děti podstupují astronautický výcvik pod vedením Pavla Jiráska a některé maminky se strachují že buřty děti vyloučí předčasně a ony jim budou muset dělat ještě i večeři.

Všichni si navzájem přejí vše dobré v následujícím roce, dojídáme poslední cukroví a po nezbytném společném focení se pomalu rozcházíme.

Dolu do Janova nás jde o jednoho více než nahoru, přidává se Páťa Štreglová která byla počasí nepočasí od rána prohánět běžky na Bedřichově. V autobusu se scházíme ještě s Mišákem Treglerem, jež právě ukončil službu na Horské. V Jablonci pak společně v restauraci Radnice důstojně zakončujeme vydařené odpoledne.

Tak tedy hodně štěstí v Novém roce kamarádi.

Venca Švarc