První listopadový den v každém roce je pro nás dnem vzpomínky na nejlepšího lezce naší Jiskry a jednoho z nejlepších lezců celé české historie – Standu Šilhána. Lezecké veřejnosti byl spíše znám jako Vagón, přičemž tato přezdívka charakterizovala jeho lezecké aktivity. Bez diskuse připomínal „řádění“ utrženého vagónu.

   Je to neuvěřitelné, ale 1.11.2021 to bylo již 13 let, co nás Standa překvapivě opustil. Bylo mu pouhých 53 let a pouze lidé z nejbližšího okolí věděli, že Standa bojuje s vážnou nemocí.

   Standova nepřítomnost se projevila i v aktivitách naší Jiskry. Najednou chyběl tahoun, chyběl letitý vzor. Kamarád, který uměl poradit a uměl i pomoci s materiálním vybavením. Na schůzích ubývalo účastníků a bylo jen otázkou času, kdy budeme mít problém se vůbec sejít.  Nálada prostě nebyla nijak optimistická. Tehdy jsem se rozhodl, že se to pokusím změnit. Přitom jsem použil i Standův odkaz, on sám by jistě nerad viděl stagnaci oddílu, kterému byl až do konce svých dnů věrný. Vyburcoval jsem veterány, kteří byli ochotni pomoci, oslovil jsem vynikající mladé lezce, kteří se velmi rádi do obnovy Jiskry zapojili. A dnes je opravdu Jiskra tam, kde by ji Standa jistě viděl rád.

   Ani nová Jiskra na Standu nezapomněla. Pamětníci sice pomalu odcházejí do lezeckého důchodu, ale i mlaďoši dobře vědí, kdo to byl Vagón. Přesto, že se s ním osobně nesetkali. Jeho cesty budí respekt u všech generací. Proto jsme se před 5 lety rozhodli, že budeme každoročně pořádat Memoriál Standy Šilhána. Padaly různé návrhy na lezecké soutěže, lezecko-orientační běh a podobně. Nakonec zvítězila myšlenka asi nejlepší. Začátkem listopadu vyrazíme do Standových oblíbených Jizerek, po každé do jiné oblasti. Když počasí dovolí, tak něco vylezeme, zavzpomínáme, utužíme partu. A jak jsme řekli, tak jsme udělali.

   V roce 2021 byl náš Memoriál již pátý. Oficiálně říkáme čtvrtý, ale poprvé jsme měli nultý ročník. To proto, že jsme nevěděli, jak se akce podaří, a báli jsme se, aby první ročník nebyl poslední. Obavy však byly liché a po celých pět let se daří Memoriál držet jako opravdu krásnou a důstojnou akci. 6. listopadu 2021 jsme tedy vyrazili víceméně hvězdicovitým způsobem do oblasti Srázy-Poledník s cílem u asi nejkrásnější věže – Zvonu. Někdo jel do Oldřichova vlakem, někdo autem, pěšky a bůhvíjak jinak. Nakonec se sešlo přes 20 lidí a nikoli překvapivě dorazily i maminky s kočárky. Nádherné počasí nás báječně naladilo, a tak již za chvíli zacinkaly karabiny. Náš Tatranec Adam Zeman s přehledem vyvedl Dvojspáru a za chvíli následovali další kamarádi. Mě osobně silně bolelo koleno z nešťastného uklouznutí doma na zahradě, ale bylo krásně, okolo spousta kamarádů, a to byla nepřekonatelná výzva. Levou nohu jsem nemohl pořádně zvednout, ale to mě od výstupu neodradilo. Celkem to šlo, ale na posledním výšvihu jsem pořádně potrápil svoji seniorskou schránku i Lindu, která mě trpělivě jistila. Nakonec jsem trochu pochroumaný dorazil mezi kamarády na vrcholu, kam mezitím vyběhl přes cestu Výlom 98 i Standa Šilhán mladší. Loni přišel k nám do oddílu a Vagónovy geny opravdu nezapře. Nejen podobou, ale i výkony. Výlom vyváděl tak nějak jako procházku, v rozevláté péřovce a s úsměvem na rtech.

   Každý Standův memoriál zakončujeme tichou vzpomínkou a zapálením svíčky na počest našeho kamaráda. Letos byl tento okamžik opravdu silný, svíčku zapálil Standa mladší a v nastalém tichu šumění holých větví jizerských buků pomalu odnášelo myšlenky každého z nás. A já jsem byl rád, že mám okolo sebe přátele, kteří dokáží nejen výborně lézt, ale dokáží si vážit i svých předchůdců.

   Memoriál je důstojnou vzpomínkou, ale na druhou stranu je to i veselé setkání horolezců z Jiskry i horolezců ze spřátelených oddílů. A tak naše cesta od Zvonu logicky vedla ke Kozovi na Hausmannku v Oldřichovském sedle. Po prvním pivu dorazil náš letitý člen a oldřichovský domorodec Pavel „Blafoun“ Nechanický, kamarád Kořala s Věrkou Holmankou a bylo veselo. Zazněly vzpomínky na lezení od Šumavy k Tatrám, nasytila se nemluvňata i my penzisti a nádherný den pomalu spěl ke svému konci. A tak jsme se zase hvězdicovitě rozešli a rozjeli do svých domovů. V každém z nás jistě zůstal dobrý pocit ze dne, který jsme právě prožili.