V pátek jsem dostal mail od manželů Kozelkových a Péti Fischera, kteří si poctivě počkali na otevření sezony a na suché skály a vypravili se na Blatník udělat "Hore zdar." K jejich velkému překvapení bylo ve vrcholovce již spoustu zápisů, první již 4 dny před skončením zimního zákazu lezení ve Skaláku. Jejich poctivý přístup mě potěšil, stejně jako fakt, že se již takto brzy na jaře vrhli na slézání našich milých pískovců. Proto jsem se rozhodl k celé věci napsat pár vět.

   Hore zdar je tak trochu magická věc. Po zimní přestávce vlastně otevírám novou sezonu na dané skále a o co je skála významnější, o to cennější je Hore zdar. Ani v dobách klasiků proto nebyla nouze o honbu za těmito "skalpy." Dobře si vzpomínám, jak jsem s Brokem (Vašek Skoupý,+1972) jezdil v dubnu 1971 denně po škole na Pionýru do Skaláku s cílem urvat Hore zdar na Dračí věži. Ale pořád bylo mokro. Pátý den jsme dorazili pod skálu, ze které slaňovaly dvě dámy, dnes sedmdesátileté. Hore zdar měly v kapse, ale proti nim stáli dva kluci, kteří se nechtěli s jejich prohřeškem smířit. Nabídly nám nový výstup a připsání do knížky, To neprošlo, tak jsme zasedli pod skálu a radili se, co s tím. Nakonec tekly slzy. Další den jsme na věž s Brokem vylezli a knížku jsme na týden schovali. Teprve když se zjistilo, že Hore zdar na mokré slále se neproflákl, tak jsme tam knihu zanesli. Jména nejsou důležitá. Podstatné je, že vábení démonické věže bylo silnější, než úcta k vlhkému písku. Prchavý okamžik štěstí však děvčata zaplatila mnoha lety výčitek.

   Já osobně jsem asi 14 roků dělal Hore zdar na Osudové. To mi nikdo nebral. Skála byla vždy mechovatá, osolená a nejištěná. Proto jsem mnohdy v polovině května udělal Hore zdar a o prázdninách druhý výstup toho roku. A když mě někdo předešel, tak mi to bylo jedno. Přej a bude Ti přáno...

   Termín Hore zdaru je taky trochu diskutabilní. Rozhodně bychom měli respektovat regulaci resp. zákaz lezení ze strany orgánů státní správy. Porušováním jejich ustanovení určitě zbytečně dráždíme a můžeme dokonce přivodit nějaké vážnější následky. Na druhou stranu přiznávám, že i pro mě bylo těžké odolat suché a vyhřáté skále např. 19.1.1972. Jestliže tedy těsně před začátkem lezecké sezony (což nebyl ten leden 72) jsou již podmínky dobré a skála je suchá, tak je opravdu těžké lidi udržet na uzdě. Určitě předčasně zaútočí alespoň na významné věže.

  Problém tedy nevidím až tak v termínech. Obrovským problémem je lezení na mokré skále, různé druhy "prasení," dobírání přes hranu skály, lezení s magneziem na písku, sešlapávání svahů okolo skal, arogance a neúcta ke druhým. To jsou věci, které my v Jiskře neděláme a dělat nebudeme. Mimochodem na fotce stránek vrcholovky, kterou jsem od kamarádů dostal, nebyl ani u jedné lezecké party napsán lezecký oddíl. To také o něčem vypovídá.

   S projevy nečestnosti, podvádění, obcházení problémů nebo dokonce se lhaním a zákeřností jsme se potkávali i v minulosti. Tenkrát to ještě byly negativní povahové vlastnosti. Dnes až tak negativní nejsou, ale určitě mi dáte za pravdu, že se bez nich dá žít úplně v pohodě. Tak žijte v pohodě a buďte féroví. Vaše okolí to rozhodně ocení. I to okolí lezecké.

Horám zdar!

Libor