Letošní Horoškola (metodický den) proběhla naprosto skvěle.

Po loňském soustředění na Malé Skále jsme letos s Rendou Mašínem (neúčastnil se kvůli zahraničnímu zájezdu) rozhodli o stanování na Zrcadlové koze, odkud je do Klokoček jen malý skok. I přes nepříznivou předpověď počasí vyrostlo vpodvečer na louce u restaurace několik stanů a začal se tmelit kolektiv. Zahořel oheň, který udělal největší radost Pavlovi Jiráskovi, a zazněly kytary.

Junior Míra Kozelka byl jmenován do funkce pivonoše a svého úkolu se zhostil se ctí. Do pozdních nočních hodin se prakticky nezastavil.

S přibývajícím časem se objevily i nějaké ty skryté zásoby, a tak si Míra mohl na chvíli vydechnout. Sympatickým gestem personálu restaurace bylo i dvakrát odložené uzavření podniku. Nakonec jsme však všichni zodpovědně ulehli s vědomím, že ráno nás čeká spousta práce.

Na ráno jsme si objednali vydatnou snídani v restauraci, během které dorazily i první posily - Katka s Markétkou. U snídaně jsme také nabrali menší zpoždění, kvůli kterému si Jarda Hons v lomu musel na avizovanou ranní kávu trochu počkat. Za to se mu ještě jednou omlouvám

Do lomu jsme přijeli již po ranním dešti a tak až na trochu chladné počasí panovaly pohodové podmínky. Řada lidí se omluvila z opravdu vážných důvodů, ale nakonec byla účast příjemná. Dorazili Helena, Jarda a Míra Kozelkovi, Petr Fischer, David Hušek, Katka Kafková, Tomáš Hyška, Michal Tregler, Markéta Hradková, Pavel Jirásek, Jindra Křístek, Tomáš Diringer a jako lektoři Jarda Hons, Ilja Rieger a já. Během dne nás ještě navštívili Alenka a Míra Pečovi. Náš kamarád Petr Nič se zúčastnil večírku na Zrcadlové koze, ráno ale musel odjet.

Tady ještě Ilja s Katkou čekají na dokončení instalace zařízení na chytání pádů, pak se ale vše dalo do pohybu.

Chytání pádů měl na starosti jako vždy Jarda Hons. Přeci jenom tato disciplína vyžaduje zodpovědného a zkušeného mazáka, a to Jarda samozřejmě je.

Figurant Eda si tentokrát zapadal opravdu hodně. Protože nás bylo méně, tak si každý chytil dostatek pádů na to, aby byl na sezonu opravdu dobře připraven (i když v duchu si přejeme, abychom padání a chytání pádů zůstali ušetřeni)

 Velkou pozornost jsme letos věnovali práci s lanem bez dalších technických pomůcek. V praxi jsme tedy cvičili navázání na lano (klasické "kšandy") a slaňování na holém laně tzv. Dülferovým sedem

Tomáš Hyška právě nasedá do Dülfera

Během dne se dále cvičilo vázání uzlů, ale i lezení pomocí žebříčků, které podle mě některé borce opravdu zaujalo. Jako poslední disciplinu jsme si nechali chytání pádů bez zajištění chytajícího. Ten se tím pádem stal pohyblivou protiváhou a tedy jističem dynamickým. Myslím, že právě tento nácvik zbavil úplně všechny posledních zbytků případných obav z chytání pádu.

Závěrečné slovo předsedy bylo tentokrát velmi jednoduché a jednoznačné. Bylo to především vyjádření díků všem, kteří i přes nejisté počasí dorazili a poctivě zamakali při nácviku různých situací. A to bez ohledu na skutečnost, že mnozí z nich již od loňska stačili vyrůst ve velmi dobré lezce. To mě těší nejvíc. Celé partě děkuji za krásný víkend a upřímně se přiznávám, že mě stále více baví pro takové báječné lidi něco organizovat. Teď tedy jsou na pořadu dne Tatry

 Libor

Za všechny fotky děkuji petrovi Fischerovi. Ostatní foto je na úložišti naší TJ: