Už když jsme 3 roky zpátky odjížděli v zimě z Grossglockneru, aniž bychom se vůbec dostali do bivaku, měl jsem v plánu se sem vrátit. Letos v únoru se mi podařilo vzít dovolenou, sehnat parťáky a počasí vypadalo více než příznivě, takže jsme nakonec jednoho čtvrtečního večera stáli nad Heiligenblutem a stoupali na skialpech po zasněžené Hochalpenstrasse. Fakt, že je 12km dlouhý úsek horské silnice přes zimu zavřený, dělá výstup náročnějším, ale zas se tím nabízí možnost mít kopec sám pro sebe.

Přes cestu bylo spadeno pár lavin a sníh byl v zasněžených traverzech dost přemrzlý, takže nám výstup zabral cca 5 hodin a první noc jsme zabivakovali v tunelu u Franz Josefs Höhe. Ráno jsme slanili ze zábradlí vyhlídky a užili si sjezd na ledovec Pasterze, od kterého je třeba vyjít cca 1 kilometr výškový k bivaku. Z tohoto úseku jsem měl trochu obavy, protože výrazné oteplení mohlo být spouštěčem větších lavin, které si v této části výstupu už bohužel pár obětí vzaly. Naštěstí jsme odpoledne dorazili bez problémů do prázdného bivaku a zbytek dne strávili obhlížením výstupové linie Mayerlrampe, která není z dálky tak estetická, jako klasický Palavicini, ale zase je o něco těžší a nabízí hezké lezení v ledu.

Budík nás vytáhl do chladného rána, ale už v nástupovém žlabu jsme se pěkně zapotili a při bližším pohledu do rampy se nám potvrdila naše obava ze špatné podmínky ve stěně. Místo ledu, nebo firnu, se sklonem zhruba 70 stupňů, nás čekala nepříjemná glazurka, ve které se špatně leze i jistí. Zejména první délky byly za těchto podmínek docela makačka na morál. První štandy byly spíše symbolické a tak nám nezbývalo, než to celé nějak vylézt, protože dolů by se dostávalo těžko. V rampě jsme se zdrželi, takže jsme se po jejím dolezení rozhodli nepokračovat hřebenem na vrchol, ale zahájit sestup do Glocknerbiwaku. Zde teprve dobrodružství začínalo.

Traverz na východ je lezecky téměř nemožný, takže se většinou slaňuje na jih a v požadovaném místě svahu se opět vyleze na hřeben, odkud se slaňuje severní stěnou na ledovec. My jsme bohužel na první pokus vystoupali špatným žlabem, takže jsme se ocitnuli na hřebeni v místě, kde se slanit nedalo. Tomáš sice jednu délku odvážně proslanil, ale kvůli nemožnosti pokračovat dál musel vyprusíkovat zpátky. Opět jsme museli slanit na jih, traverzovat svahem a pak už správným žlabem vystoupat na hřeben na místo, odkud již slanění možné je. To vše už probíhalo za tmy a nacházet improvizovaná stanoviště z obhozených kamenů a skob, bylo velmi náročné, takže jsme se na ledovec dostali až kolem 3h ranní a pokračovali rovnou do bivaku.

Ráno už jsme nikam nespěchali. Za krásného počasí jsme sestoupili na Pasterze, vyšlápli k vyhlídce Franz Josefs Höhe a sjeli po Hochalpenstrasse na skialpech k autu. I přes noční etapu, jejímž příznivcem v horách nejsem, to byl parádní výpad a díky Tomovi s Ondrou za super čas na kopci.

Adam Zeman