Kamarádky a kamarádi,

   čas nezadržitelně letí a já jsem s hrůzou zjistil, že v březnu jsem nestačil na náš web umístit žádný příspěvek. Protože jsem zimu strávil vším možným kromě lezení, tak jsem raději opět zapátral ve svém šuplíku a nabízím pár fotek a informací z jedné velice příjemné a povedené procházky po Skaláku.

16. listopadu jsme s Haničkou a Kačkou z našeho oddílu vyrazili na podvečerní sychravou procházku do Skaláku. Doprovázela nás ještě Lenka, která je kolegyní děvčat v práci. Již za soumraku jsme se z Doubravice vydali do Draček. Cestou jsem děvčata zásoboval historkami z lezení i z akcí, které se zde uskutečnily a s lezením často měly pramálo společného

Na Mariánské vyhlídce se moc rozhlížet nedalo, ale to nás nechalo v klidu. Všude totiž panoval božský klid, a ten je pro nás stále vzácnější.

S blížícím se večerem ještě pořád nikdo nikam nespěchal, a tak jsme stačili ještě probrat spoustu věcí. Před úplným setměním jsme se přesunuli na cintorin pod Nekonečnou pozdravit kamarády, se kterými se dá bohužel setkat už jen tady

Na cintorinu moc nemluvím, raději jenom vzpomínám. Zapalujeme svíčky a já si uvědomuji, jak je krásné být tady s mladými lidmi, kteří se s naprostou samozřejmostí dokáží navečer ve všední den sebrat a vyrazit si do Skaláku na procházku. Takže - děvčata, díky za krásně prožité chvíle s vámi v milovaném Skaláku. Navíc vím, že nebyly poslední, a to mě těší nejvíc.